Už bude půlnoc. Z vedlejšího pokoje se už dávno ozývá pravidelné oddechování… a já nemůžu spát. Mám hlavu plnou myšlenek, které mi poletují v hlavě rychlostí zběsilého tornáda, mozek nechce vypnout. V tom případě je lepší vstát…
…a psát.
Po chladném, deštivém týdnu léto opět převzalo otěže své vlády a dává o sobě setsakramentsky vědět. I když se všichni doslova koupeme ve vlastní šťávě, vlastně si to užívám a vůbec nehudruji. Však to nebude trvat dlouho a bude tu zas ten chmurný podzim…a ještě chmurnější, dlouhá zima.
Mám ráda LÉTO. Je to čas kdy:
… můžu ven vyjít jen tak…v šatech, sukni a triku…jen v sandálích
… jezdíme hodně na výlety
… je možné být celý den venku a nejste z toho marod
… si užíváte posezení u letních grilovaček
… kdy je dlouho světlo
… sklízíme na zahradě plody své jarní a podzimní práce
Léto samo o sobě je prostě důvod k radosti. A co teprve, když máte doma dvouletou slečnu!
Není dne, kdy by mě ta holka něčím nepřekvapila. Tohle období si opravdu neskutečně užívám a zároveň bych ho ráda zpomalila aspoň na poloviční rychlost, abych to všechno dokázala lépe vstřebat… více to prožít… Ale Ami na mě čekat nebude. Se svým “Ami, běžko, máma běžko!” letí vstříc novým dobrodružstvím, vlají za ní jen ty její blonďaté kudrlinky a někde vzadu se potácím já, a nestačím na to zírat. Fascinuje mě sledovat, jak rychle se Ami učí. Nejen, že si umí říct, že něco chce/nechce, vyjadřuje své postoje k věcem a lidem kolem sebe. Zajímá jí, jak co funguje a neustále se ptá…
“POOOČ?”
Myslela jsem, že období nekonečného vysvětlování a následného ptaní, je ještě daleko, daleko před námi. Omyl! Slovíčko PROČ je úžasným důkazem lidské zvídavosti, ale když ho slyšíte 50x za den, litujete, že ho lidstvo vynalezlo.
Vskutku zajímavé však je, že když se občas zeptám já… (zpravidla jde o větu “Co to děláš?” nebo “Co je to tu?”) Odpověď je “NIC” ?
Naštěstí mají maminky velmi dobrou představivost, o jakou lumpárnu se asi zrovna jedná…
Pak tu máme dvojičku vět “Počkej na mě” a “Počkej tady”.
Význam té první je asi jasný: Ami potřebuje, aby na ní maminka počkala.
Význam té druhé je: Ami potřebuje jít dělat do vedlejší místnosti nějakou “důležitou věc”, o které by maminka raději neměla vědět…proto maminka počká tady. ?
Zatímco slavíme velké komunikační úspěchy, je tu i pár dílčích neúspěchů. Tématům “nočník” a “DUDU” se Amí vyhýbá obloukem. Včera se Amí místo “vyčůrání do nočníku”, vyčůrala “na nočník”. Jazykově je tam rozdíl sice pouze v jedné předložce, ale ve skutečnosti je to rozdíl velmi značný.
Odnesl to i koberec!
Co ale vážně miluji jsou naše večery. To se tak k nám Ami v posteli přitulí a řekne: “Mami, mám láda… Tati, mám láda…”
Kéž by se mi podařilo si to nahrát. Zachytit ten okamžik alespoň v audio formě na horší časy. Na ty časy
…. kdy pusa na veřejnosti s mámou bude něco naprosto nepřípustného…
… kdy mě třeba jednou pošle do určitých, velmi temných míst…
….nebo až si najde kluka…
… a máma a táta pro ní na chvíli přestanou existovat…
Pustila bych si to… jako instantní formu její lásky… jen zalít horkou vodou, vypít… a nechat působit…
Okamžiky čisté lásky schované na chvíle, kdy se budu trápit co z té holky jednou bude…
…ale to zas někdy příště… Dobrou…