V dnešním listopadovém, poněkud deštivém odpoledni, bych si tu chtěla odložit jednu vzpomínku, na mého dětského hrdinu Michala Nesvadbu. Věřím, že mé vyprávění, vnese do podzimního večera trochu slunce a pozitivní energie.
Ponořte se se mnou do myslánky, asi 22 let zpátky…
Byl zimní, slavnostní večer. S mou mladší sestrou a rodiči jsme seděli v jedné vyhlášené pizzerii v
Praze – Dejvicích. Oslavovali jsme totiž můj velký úspěch, vítězství v pěvecké soutěži. Atmosféra byla skvělá a hlavně…měli naši oblíbenou PIZZU! No, co víc jsme si mohli přát?!? ?
V tom jsme si se ségrou všimly povědomé tváře. Byl to Michal z pořadu Kouzelná školka! Bez žlutého trika, hnědých lacláčů a lepících pásek, ale byl to on! Ten legrační Michal, kterého jsme znaly z televizní obrazovky!
Ihned jsme zatoužily se k němu vydat pro autogram. Dostaly jsme od tatínka každá pero a kus papíru, že to prý můžeme zkusit. Má o 3,5 roku mladší sestra se za ním ihned odhodlaně rozběhla…jenomže…já se hrozně styděla! 🙁 Několikrát jsem sebrala kuráž a vydala se k němu, a pak se otočila jako na obrtlíku a cupitala zpátky. Schovaná za židli jsem po očku sledovala, co se bude dít, nohy svázané studem a trémou.
O chvilku později se ségra vrátila celá rozzářená a radostně mávala svým papírem. Na něm byl nejen podpis, ale i roztomilá kresbička s věnováním. Páni, to bylo něco! Samozřejmě jsem jí to moc záviděla, ale i tak jsem se rozhodla zůstat u našeho stolku. Svou nesmělost jsem nedokázala překonat.
V tu chvíli ke mě promluvila maminka:
“Alenko běž tam, jinak Ti to bude hrozně líto…”
A já věděla, že má pravdu. Byla to maminčina památná věta, díky které jsem vyhrála svůj vnitřní boj s trémou a k Michalovi se vydala.
Při setkání s idolem se někdy může dostavit zklamání. Osoba z televizní obrazovky může být ve skutečnosti úplně jiná a střet s realitou je pak téměř bolestný. Ale to vůbec nebyl tento případ! Michal byl úplně stejný jako v televizi, jen samozřejmě malinko civilnější. Byl vlídný, vtipný, povídal si se mnou, jako se sobě rovnou. Už tenkrát mě to velmi mile překvapilo.
Do dnešních dní si ten večer pamatuji v živých barvách a vzpomínka na něj, je stejně hřejivá a šťastná, jako když byla čerstvá pár dní. A obrázek s podpisem zdobí můj památníček dodnes.
Závěrem bych chtěla vyjádřit několik díků:
- Velké díky panu Nesvadbovi za celou jeho úžasnou tvorbu. Za profesionalitu, autenticitu, za tu kupu smíchu a legrace, kterou jsme díky němu před obrazovkou my děti zažily! Těším se na další setkání, na vašem představení, které si v prosinci nenecháme ujít!
- Díky patří také neznámé paní, která tenkrát seděla naproti panu Nesvadbovi. Byla totiž natolik plna pochopení, že trpělivě věnovala pár minut Michalovy pozornosti nám, malým fanynkám. 😀
- Díky mami, za tu památnou větu, která mě nakopla… ?Měla jsi pravdu, bylo by mi to opravdu hrozně líto…