Milé ženy a budoucí maminky…
téměř 4 měsíce po porodu mám konečně trochu prostoru, abych se s Vámi podělila o svůj příběh a zároveň vyjádřila své velké díky celému týmu porodnice Nymburk, který o nás po celou dobu pobytu tak skvěle pečoval.
Nikdy bych si nepomyslela, že budu rodit císařským řezem. První porod byl spontánní a prakticky bez komplikací, tak jsem si takovou možnost vůbec nepřipouštěla.
I tentokrát se jevilo vše v pořádku, porod byl krásně rozběhnutý… ale monitor bohužel ukázal, že se miminku nedaří vůbec dobře a musí rychle na svět. Jediné co bylo pro mne v tu chvíli důležité bylo, aby se mimi narodilo v pořádku. K akutní sekci jsem tedy svolila a i když to bylo pak náročné, rozhodně toho nelituji. Díky tomu totiž všechno dobře dopadlo a téměř hned po probuzení z narkózy jsme se s manželem mohli poprvé pomazlit s naším Tobíkem.
Druhý den byl pro mne tvrdý jako pád beton, to přiznávám. Počáteční euforie byla ta tam a mě sužovala paralyzující bolest. Nemohla jsem se ani hnout natož si dojít na záchod, nebo si něco podat. Připadala jsem si naprosto nemožná, neschopná a k ničemu… trápila jsem se myšlenkami na to, jak se dokážu postarat o novorozence. První pokus vstát do sprchy skončil mdlobami…a to mi vůbec nepřidalo. Byla jsem ze sebe opravdu zoufalá.
Naštěstí tu byl můj skvělý manžel a personál porodnice, který byl jak z říše snů. Empatický, chápající a podporující. Díky němu jsem nepropadla beznaději. Nikdo zde nezlehčoval mou bolest, nezpochybňoval můj úsudek, nikdo mě neponižoval a nevyvíjel na mne jakýkoliv tlak. Naopak se mi všichni snažili ulehčit, vyjít vstříc, podporovali mne a byli připraveni kdykoliv pomoci. Napříč porodnicí vládla vlídná atmosféra od dětského až po šestinedělí. Všechny sestry a doktoři byli skvělí a hlavně LIDŠTÍ. Cítila jsem se tam jako v bavlnce. Díky tomuto příjemnému, podporujícímu prostředí se mi dařilo dělat pokroky, rychle zotavit a 4. den jsme jeli zpátky domů. To považuji skoro za zázrak. 💓
Až do této chvíle jsem si myslela, že takové zdravotnické zařízení zkrátka neexistuje. Jsem moc ráda, že opak je pravdou a že se mi tentokrát povedlo rodit právě zde. S podobným přístupem jsem se dřív nesetkala. Naopak spousta zdravotnických zařízení hrubě podceňuje vliv prostředí na proces uzdravování. To je smutné. Trochu mě mrzí, že se v Nymburce nenarodila i Amí, protože jsem přesvědčená, že by byly naše začátky úplně o něčem jiném…
Ještě jednou mockrát děkujeme a posílám objetí všem… děláte skvěle svou práci! 💗
P.s.: ❤️ pro Péťu, objetí někdy svede víc než tisíc slov, však ona ví… 🌹