Tentokráte píši z čekárny u doktora. Z ordinace se ozývá jeden telefon za druhým, ale nikdo se tím nezabývá. Už chápu, proč jsem se nemohla dovolat. Čekárna je plná objednaných pacientů, až na mně. Zase mám nějaký extra buřty.
To jsem se tak ráno probudila a zjistila, že nevidím. V rozespalosti jsem začala panikařit, než jsem v zrcadle zjistila, že mám jedno oko úplně zalepené hnisem. Asi zánět spojivek či co. To nám ještě chybělo do naší domácnosti lazarů. Amálka čapla střevní virozu, Tom se potýká s bolestí ruky a teď zas tohle.
A to byl včera první jarní den! My s Amí jsme v trávníku objevily první fialky. Na některých místech jich bylo dokonce tolik, že se rozvoněly do širokého okolí. Je úžasné, když si tak kráčíte po ulici a najednou nasajete ten fialkový odér. To je kouzlo jara. Příroda se probouzí ze zimního sna a přináší nám plnou náruč slunce a voňavého potěšení. A snad i příslib, že bude líp…
Měly jsme z fialek takovou radost, že jsme si trochu toho voňavého štěstí museli vzít domů. Tam už nás jedna kytička ve vázičce čekala. Byla to gerbera, kterou dostala Amí od tatínka k MDŽ. Zatímco můj krásný pugét pěti růží je už bohužel nenávratně v tahu, Amálčina kytička stále drží. Máme ji už bezmála 14 dní. A přitom to měla chudák pěkně nahnuté…
Když Amí kytičku dostala, byla z ní nadšená. Lítala s ní po bytě sem tam, pořád nám ji ukazovala… no, dělala s ní psí kusy. Chvilku jsme nedávali pozor, když v tom se ozval z předsíně zoufalý pláč. Amálka tam stála nad ubohou gerberou, jenž byla na tři kusy. Vůbec nechápu, jak se jí to podařilo, ale to není podstatné. Pak se Amí honem běžela pomazlit k tatínkovi a po té ke mě. Usedavě plakala a bylo na ní vidět, že jí to moc mrzí. V očích se jí leskly slzy s otázkou: “Mami, jak se to mohlo stát?“
V tu ránu vytryskly slzy i mě…dojetím a hlubokým pochopením. Tak jsme měli doma slzavé údolí.
“To nevadí, koukej…” zvedl Tom hlavičku kytičky s mini-stonkem.
“Dáme jí do vázičky” řekla jsem, a za chvilku bylo po pláči.
Od té chvíle až do teď se z kytičky radujeme a stále to vypadá, že nějaký ten den ještě vydrží. Možná je to i proto, kolik za ni bylo prolito slz.