Zdálo se, že je to den jako každý jiný. Venku sychravé březnové počasí, sem tam vítr, sem tam déšť. Čekala nás obvyklá dopolední obchůzka: do krámu – na hřiště – a zpět. Moc se mi do toho marastu ven nechtělo, ale Amí se zkrátka bez dopolední vycházky neobejde. A tak se šlo, počasí nepočasí…bez kočárku…
Už po pár metrech mi bylo jasné, že to byla chyba. Amí mě předešla a demostrativně zvedla ruce nahoru. S hlasitým: “Mami” dávala najevo, že chce nosit.
“No to ne, už tak brzo?” nesouhlasně jsem začala Ami přesvědčovat, že až támhle, o kus dál. Tentokráte na to přistoupila, ač nerada. Došly jsme k tramvaji a v rámci šetření času jsme se svezly jednu stanici.
Na nákupu jsem z toho tentokrát vyšla lacino, koupily jsme pouze jednu ovocnou kapsičku navíc. Vždy trochu trnu, co jí padne do oka. Minule jsme odešly s celou sadou barevných, dekorativních velikonočních vajec. Předminule si vzala z regálu balík pistácií, které jsme vracely zpět. Samozřejmě se to neobešlo bez hlasitého nesouhlasu. Dokonce jsme při jednom výbuchu emocí v obchodě zdarma vytřely podlahu.
Na hřišti jsme potkaly kamarádku, a tak čas ubíhal mnohem příjemněji, ale i tak po hodince na hřišti jsme byly takové “vyfoukané” a zmrzlé. Vyrazily jsme tedy k domovu. Tentokrát mi to přesvědčování moc nevyšlo, a tak jsem šla celá nadšená, se zátěží zavěšenou na krku. Máma – Rambo musela podávat sportovní výkony, zatímco víla Amálka se nesla a komentovala dění kolem.
“Uííí!” řekla, a malým prstíkem ukazovala na projíždějící sanitku.
“Ano, sanitka! Sanitka dělá uííí uííí… výborně!”
“Bus!”
“Ano, bus!” souhlasila jsem.
“Auto!”
“Ano, to bylo auto! Skvělé!”
„Pivko!”
“Cože?” zmateně jsem se rozhlížela kolem, když v tu chvíli jsem si všimla projíždějícího náklaďáku, na který Amí sveřepě ukazovala.
Byl to zelený náklaďák s nápisem Pilsner Urquel. Ohromeně jsem zírala a nechápala.
“Ano, pivko.” řekla jsem polohlasem a nevěřícně kroutila hlavou.
Dnešní den nebyl jako každý jiný. Amí mi uštědřila další důležitou lekci a názorně mi předvedla, že její pozornosti neujde sebemenší detail. Jako třebas logo na flašce od piva. To jen my, dospělí, máme tendenci ty naše malé, roztomilé skřítky pořád podceňovat. A já se už teď nemohu dočkat, jaká další překvapení mi Amí přichystá.