Od ledna jdeme z nemoci do nemoci. Přiznávám se bez mučení, jsme z toho úplně vyřízení. Jaro nám zatím neukázalo přívětivější tvář a vesele marodíme dál.
Od ledna jedeme jednu rýmu za druhou. Díky tomu jsme zjistili, že rýma má asi tak sto různých podob a nejhorší je ta zadní, z té se totiž blinká… 🙁
Odsávání se stalo u nás tak samozřejmou činností, jako třeba přebalování, převlékání nebo přijímání potravy. I když Amí ze začátku samozřejmě protestovala (ani se jí teda nedivím), nezbylo jí nakonec nic jiného, než vzít odsávačku na milost. V závěsu za paní Rýmou samozřejmě vždy přišel i pan Kašel, který prodloužil naše martyrium o další týden.
Aby to ale nebylo tak monotematické, poslal nám osud v březnu střevní chřipku. To bylo větší tóčo. Udržet batole v jednom směru, když se mu kroutí žaludek… nemožné. Postel poblitá, Amálka poblitá, já poblitá. Zjistila jsem, že mám zoufalý nedostatek povlečení a pračka nestíhala vyprat nápor špinavých věcí. Čeho jsem se docela děsila bylo, že to všichni chytíme. Jak to budeme dělat?
Nakonec se mé černé scénáře nenaplnily, postihlo to v lehčí podobě pouze manžela a já tentokráte zůstala ušetřena.
Párkrát jsem se přátelům pochlubila, že jsem od Amí nikdy nic nechytila… a následně zjistila, že takové věci se nahlas prostě neříkají! Tentokrát nás stihla viroza s horečkami…
Ležela jsem dva dny v posteli jako mátoha s teplotou pod 38. Amálka s horečkou nad 39 kolem mě vesele poskakovala, jako úplně zdravá holčička. Nechápali jsme…a začali jsme s Tomem řešit, jak jí sakra udržíme aspoň trochu v klidu? V rámci jejího zdraví jsme museli podstoupit tu největší oběť. Pustili jsme jí v televizi “nejmenovaného černého králíka” (slovo Bing se u nás ocitlo na černé listině slov, která se nesmí říkat nahlas). Ten ji udržel alespoň chvilku v posteli a relativně v klidu. Tiše jsme doufali, že to nebude mít fatální účinek na naše duševní zdraví. Možná by to chtělo nějaké varování ve stylu: “Pozor, není vhodné pro dospělé” nebo “U dospělých jedinců může vyvolávat agresi…”
Abych to shrnula suma sumárum jsem díky našemu marodění přišla na pár důležitých zjištění:
- Že není rýmy bez kašle.
- Že horečka není důvod k odpočinku
- Že soudy o zdraví se nikdy nepronášejí nahlas
- Že na “černém králíkovi” může vznikat závislost ☹️
- Že nejsmutnější pohled je ten na nemocné dítě
- Že zdaleka nejhůř to nesou soucitní rodiče
Na závěr bych chtěla říci, něco v tom smyslu, že už se těším na léto až bude konec všem rýmám, kašlům a laryngitidám… ale raději budu mlčet a tiše doufat, abych to snad zase nezakřikla.